člen České hiporehabilitační společnosti

Zajímavosti

Canisterapie - obrázek

Canisterapie - obrázek

Někdy z úst našich hostů i přátel slyšíme, že to u nás vypadá jako ve psím útulku. Pejsci podobně jako koníci výrazně pomáhají zlepšovat psychický i fyzický stav klientů. Rozhodli jsme se tedy v následujícím textu přiblížit všem zájemcům podstatu canisterapie, pro kterou jsou někteří z našich pejsků speciálně připravováni.

 

Podstata všeho vychází ze slov „Canis – pes a terapie – léčení“. Canisterapie je léčba lidské duše psí láskou (L.Gajdová). Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka.

Ve světě se canisterapie rozvinula převážně v 50-tých letech 20. století. U nás se boomu dočkala po roce 1990. Sociologové si totiž před lety všimli, že péče o domácí zvířectvo zvýhodňuje nejen životní styl, ale i zdravotní stav venkovanů ve srovnání se stejně starými občany ve městech. V dnešní době se canisterapie používá především k řešení problémů psychologických, citových, sociálně integračních aj. Canisterapie je jednou ze složek zooterapie, která se provádí i s jinými zvířaty, např. s kočkami, králíčky, morčaty apod.

Canisterapie může být skupinová nebo individuální, vždy záleží na konkrétní potřebě klienta. V žádném případě nelze vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu, když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů. Jedná se pro pejska o velmi náročné a vyčerpávající cvičení. Zvláště v případě, že pracuje s tělesně i mentálně postiženými dětmi. Pejsek by nikdy neměl setrvával v zařízení až do úplného vyčerpání. Pokud jsou tato pravidla dodržována, pejsci navštěvují zařízení rádi a vyhledávají kontakt s dětmi a dospělými, aby si s nimi pohráli a pomazlili se.

K dovednostem canisterapeutického pejska patří:

  • splnění povelů poslušnosti (např. přivolání, posazení, odložení)
  • aportování předmětů a jiné hry
  • trpělivost při dotyku pacienta, setrvání v pozici
  • upozornění člena rodiny nebo personálu na nestandardní chování jednotlivce.

Kde se canisterapie využívá?

 

Mentální postižení - v této oblasti napomáhá canisterapie u dětí (s různým stupněm mentálního postižení) k udržení jejich delší pozornosti. Canisterapeutický pes je nápomocen při rehabilitačním cvičení, a to speciálně při nácviku a rozvoji hrubé a jemné motoriky a uvolňování spasmů atd. Hrou s pejskem se rozvíjí u dětí motorická činnost a podporuje se a rozvíjí fantazie. Pejsek napomáhá sbližování se s okolím a podporuje komunikativnost, zajišťuje pocit ochrany a jistoty a je to důvěrník, kamarád a věrný společník.

Tělesné postižení - u tělesného postižení je canisterapie využíváno především k rehabilitaci. Pejsek motivuje postiženého ke cvičení, je zdrojem ke zlepšení komunikace s okolím. Při starosti o pejska se odvede pozornost od vlastních potíží. Důležité je, že pejsek prolomí bariéry osamělosti.

Smyslové postižení – u smyslového postižení např. u nevidomých, je využíváno jak psů asistenčních (viz. Pomocné tlapky) tak i psů canisterapaeutických. Pejsek varuje před překážkami či nebezpečím a tím dodává pocit bezpečí v davu. Je to kamarád a společník, který snižuje strach a stres z neznámého prostředí.

U sluchově postižených je také využíván jak pes asistenční tak pes canisterapeutický. Pejsek zvyšuje nezávislost postiženého, dokáže ho varovat před překážkami či jiným nebezpečím, zvyšuje soběstačnost a sebedůvěru postiženého.

Autismus - u autistických dětí je canisterapie velmi důležitá především pro jejich styk s okolním světem. Pejskové plní roli určitého prostředníka mezi lidmi a okolním světem a přispívájí k jejich duševní rovnováze, snižují pocit osamění. Prostřednictvím pejska lze dosáhnout zlepšení projevů artismu.

Epilepsie - pro osoby trpící epilepsií je canisterapeutický pes uklidňujícím faktorem a může být nápomocen při snížení záchvatů, dodává pocit bezpečí, svobody a volnosti. Někteří pejsci dokáží vycítit blížící se záchvat a varovat postiženého.

Psychologická a psychiatrická onemocnění – u těchto onemocnění napomáhá pejsek ke zlepšení komunikace mezi pacienty a ošetřujícím personálem. Pejsek je objektem péče a tím odvrací pozornost od pacientových psychickým potíží. Dochází ke snižování pasivity, apatie a otupění. Pejsek je také velkým pomocníkem při léčbě drogových závislostí a je také využíván jako pomocná léčba u týraných a zneužívaných dětí.

Logopedie - v logopedii pomáhá canisterapeutický pes při nácviku správné výslovnosti a pomáhá také při rozšiřování slovní zásoby.

Geriatrie – velice důležitým oborem, kde je canisterapie užitečná a kde se jí hojně využívá. Zvířata totiž mohou starým a opuštěným lidem nabídnout nejen přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti, ale i respektování. Pozitivní úloha zvířete spočívá nejen ve schopnosti zastoupit chybějící úzké mezilidské vztahy, ale i v popudu k pravidelnému pohybu a nabídce prožívání slasti v zanedbávané hmatové stimulaci – to je možnost se se zvířetem pomuchlat, pomazlit a vzájemně se přitulit. Pejsek dává také svému pánovi určitou jistotu a věrnost ve vztahu k němu, zvyšuje pocit bezpečí a napomáhá ke zmírnění pocitu osamění, žalu a bolesti při ztrátě životního partnera. Je dobrým prostředníkem k lepší komunikaci a navazování kontaktu s okolím, dokáže vyburcovat z nostalgie a deprese. Pes nerozlišuje podle vizáže či onemocnění, ale podle vnitřních hodnot.

Co je to polohování?

Metoda polohování existuje ve fyzioterapii už dlouho, konkrétně od 50.let 20. století. Vychází z principu, že pokud se pacient sám nemůže pohybovat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, uvolnili blokace, procvičili a protáhli svaly a umožnili další rozvoj pohybu. U klientů, jejichž těla jsou v křeči nebo nepohyblivá, není možné cvičit, ale pouze pacienta uložit na určitou dobu do určité polohy (na bok, na záda, zkřížit nohy, natáhnout a podložit paži apod.).

Kvalifikovaný fyzioterapeut ví, jak může klientem manipulovat a jaké cíle tím sleduje. A právě v hlavách fyzioterapeutů se zrodila myšlenka zapojit do polohování psy a položit je vedle klienta tam, kde normálně leží podpůrné polštáře. Role fyzioterapeuta je proto při polohování se psy nezastupitelná.

 

Speciálně trénovaného psa na tuto techniku „přikládáme“ pokud možno k odhaleným částem klientova těla, které chceme stimulovat = prohřát, uvolnit, aktivovat, aby si je klient uvědomil. Pes má fyziologickou tělesnou teplotu oproti člověku o cca 1,5–2 °C vyšší. Největší výsledky jsou vidět u lidí trpících svalovými křečemi (spasticita) nebo třesem. Polohování je pro psa velmi namáhavé, nemělo by trvat déle než 15–25 minut v kuse.

Polohování a jeho výsledky

Při polohování dochází k viditelným a prokazatelným fyzickým zlepšením. Je velmi obtížné přimět postižené dítě, že musí procvičovat svaly na rukou. Stejné dítě, v přítomnosti pejska, je nejen ochotno bez pobízení cvičit, ale hází mu samo míček, natahuje se, aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, když se s ním mazlí.

Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokáží za psem i plazit nebo lézt po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. Dokonce ty děti, kterým chybí polykací reflex a které jsou normálně krmeny sondou přímo do žaludku, začnou při polohování slinit a mohou pak přijmout potravu standardním způsobem.

Autisté v přítomnosti pejska dokáží navázat kontakt s okolním světem a dokáží s ním i částečně komunikovat, atd.

O prokazatelných výsledcích působení polohování a canisterapie, bychom tady mohli mluvit ještě dlouho… Každý, kdo měl příležitost a mohl tuto metodu vidět na vlastní oči, nemá pochyb o tom, že funguje výborně.

Jakýkoliv, byť i jen nepatrný náznak zlepšení, který můžeme pozorovat u našich klientů, přináší obrovskou a nepopsatelnou radost a chuť do další práce, jak nám tak především pejskům.

Výrazné úspěchy canisterapie jsou zaznamenávány především u dětí s mozkovou obrnou (DMO). Pejsek je k postiženému přikládán, klient vnímá jeho živočišné teplo a hebkost. Děti postižené DMO trpí spazmy - křečemi svalstva, které v průběhu polohování vymizí. Svaly se totiž od psa nahřejí, uvolní, a postižený klient pak může začít zvládat cviky, které jsou pro něj jindy jen velmi obtížné. Hlavním důvodem, proč dojde k uvolnění svalstva je teplo. Pes má teplotu o jeden stupeň Celsia vyšší než člověk, což je pro klienty, kterým se určitá část špatně prokrvuje velice přínosné. Například při hlazení srsti, zvedání uší, chytání ocasu či tlapek procvičují i jemnou a hrubou motoriku. Klient však nereaguje jenom na jeho teplo, ale také na rytmus jeho dechu a tepu. Rytmus dechu je tedy nástrojem k uvolnění. Mnoho dětí po DMO je slepých nebo mají jiné oční vady, a pro takové klienty je obrovským stimulem dotek srsti, neobvyklý přirozený psí pach, dotek studeného a mokrého čenichu a naopak teplý, mokrý jazyk psa. V této kombinaci je pes opravdu jedinečný.

 

Pamatujme si:

 

  • canisterapie zlepšuje nejen náladu (všichni jistě víme, že pes dokáže spolehlivě vyvolat dobrou náladu)
  • neexistuje jedno nejvhodnější plemeno psa. Mohou to být pouliční křižovatky i majitelé titulu „von“….
  • u autistů se účinky projeví po velmi dlouhé době
  • rychlý účinek má u seniorů, kteří nechtějí komunikovat s okolím
  • u dětí s lehčím mentálním postižením je zřetelný  pokrok v učení – prostě se učí společně se psem, mají větší motivaci
  • při kontaktu se psem se člověku snižuje krevní tlak a zvyšuje hladina hormonů štěstí

 

Naši psí terapeuti:

 

LESLIE - certifikovaný pes pro canisterapii 

ORI - certifikovaný pes pro canisterapii (IN MEMORIAM)

BETTY - certifikovaný pes pro canisterapii

KARLA - certifikovaný pes pro canisterapii

BERNIE - ve výcviku

ADAR - ve výcviku 

 

Ukázky canisterapie v praxi najdete:

Canisterapie ve stacionáři:

http://laurena.rajce.idnes.cz/Hipocentrum_Pa-Ja_Canisterapie_ve_stacionari_2012

a v albu č.75:

http://laurena.rajce.idnes.cz/Hipocentrum_Pa-Ja_fotky_od_nasich_pratel

 

-------

(zdroj informací: článek F.Lukeše v Karlovarském deníku, www.canisterapie-zlin.cz, www.canisterapie.cz, Wikipedie)

Václav Vydra opět u nás? - obrázek

Václav Vydra opět u nás? - obrázek

Loni jsme pojali DEN KONÍ opravdu velkolepě a seznamu účinkujících vévodila opravdu známá jména z koňařského světa. Kromě vystoupení naší stálé spolupracovnice Zuzky Prokopové se Sigim a dalších z party vyznavačů přirozené komunikace s koňmi (V.Staněk, A.Klimovičová, E.Šulcová)  nebo rytířů ze skupiny Traken si k nám našel cestu VÁCLAV VYDRA. Skvělý herec, vášnivý střelec (a také tanečník) a především velký milovník koní se ujal moderování celé naší akce a rovněž předvedl s pomocí svých valášků Démona a Gustava jedno ze svých oblíbených čísel – sekání melounů. Mezi jednotlivými čísly stihl obecenstvu přiblížit svoji základní myšlenku – jak by mohl člověk svým milovaným koním co nejméně vadit. Vyprávěl o nutnosti nebo zbytečnosti nasazování železného udidla do koňské tlamy (on sám jezdí volně, maximálně s vodítkem kolem koňského krku) a kutí podkov. Zapálený propagátor „bosých“ kopyt sám studuje metodu strouhání německé specialistky Dr. Strasserové.

Velmi nás potěšil dotaz Václavovy spolupracovnice a dvorní fotografky Elišky Vanišové na termín letošní akce! Jsme neskutečně potěšeni osobním zájmem Václava Vydry, protože si dobře uvědomujeme, kolika podobných a mnohem důležitějších akcí (nepočítám herecké a divadelní povinnosti) se po celý rok na nejrůznějších místech účastní. Pokud všechno oboustranně „klapne“, možná se s milým a sympatickým hercem a koňařem opětovně setkáme 11. září 2010.

Co s ochránci? - obrázek

Co s ochránci? - obrázek

Přečetla jsem si  v Karlovarském deníku nadpis ke článku o jedné nejmenované kobylce na Chebsku a už jsem se připravovala na nadávky, kterými jsem majitele koně chtěla počastovat. Jenže jak jsem probírala řádek po řádku, nějak jsem začala postrádat ten pravý důvod, proč ho označit za tyrana. Ve zkratce šlo asi o následující: všímaví lidé chtěli zabránit týrání zvířete, které je podle nich vyhladovělé, protože kobylka chodila k lidem pro něco dobrého a pro pohlazení. Tohle se mi jako argument zdá dost málo, koně jsou od přírody zvědaví a když vytuší, že šustivý sáček nebo nadutá kapsa věští dobrůtky, nevzpomínám si ani na jednoho koně, který by zůstal hrdě stát stranou a pro něco si nedošel...  Za nepříznivého počasí by určitě vhodným byl přístřešek, který doposud ve výběhu chybí, ale podle posuzovatelů, kteří na místo přijeli, má kobylka kvalitní hustou zimní srst. Problémem byl stálý přísun vody (měla údajně k dispozici pouze vodu ze zamrzlého potoka a majitel ji podle své výpovědi nosil vodu v kýblech), balík sena ve výběhu měla. S čím nesouhlasím? S jeho argumentací, že v zimě stejně tolik pít a žrát nemusí. Omyl - naopak, mít se jak vnitřně zahřát a mít to suché seno čím zapít - tak to je úkol majitele. Dopadlo to všechno tak, že klisnička po této kauze změnila majitele a byla převezena do okolního areálu mezi další koně.

A jak to souvisí s námi? Když tak pozorujeme a lamentujeme, že jsou naši miláčci neustále špinaví od oblíbené činnosti - válení se v bahně - a vypadají někdy jak případy pro sociálku, uklidňujeme se tvrzením, že to je jejich přirozenost a že důležitá je jejich spokojenost, kterou dávají zřetelně najevo. Vidět je ale přirozených koňských potřeb věci neznalý kolemjdoucí, možná by se mu jich zželelo a také by zvedl telefon a nahlásil na příslušné úřady, že právě objevil zanedbaná a týraná zvířata.....

Plnokrevníci v hipoterapii - obrázek

Plnokrevníci v hipoterapii - obrázek

V říjnovém čísle časopisu Jezdectví 2006 se vyznává Hana Hermannová, vedoucí hiporehabilitačního střediska v Bohnicích, z obliby v plnokrevnících:
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Editace stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one